Nádherné! Jenom si ve 2. sloce pozměň jež na jenž.Jinak asi máme stejnou krevní skupinu ...;o)

Tma soumrak uviděla,
v noc proměnila den,
srdce se touhou chvěla
v příboji citů jen.

Svět voněl planou růží,
hoch poznal Lásku svou,
z jaké až dech se úží,
když objal milku svou.

Na prahu hvězdných světů
pak něžně si ji vzal,
jat kouzlem jejích retů
i vším, co bylo dál.

A konec světa náhle
se středobodem stal,
leknín v jezírku náhle
se tiše rozeštkal.

Tak záviděl těm dvěma,
že dva na Lásku jsou,
když on jen marně sténá
pod noční oblohou...

Co všechno člověka nenanapadne, když si čte něco tak kouzelného jako je Tvá báseň...;o)))

Janku,Ty jsi tedy imaginární číslo!;o)))
To mne v souvislosti s matikou napadlo spíše :

Mé srdce, prázdná množina,
Tebou se plnit počíná,
mé srdce, prázdná množina,
touhu zná, když den zhasíná...

Od mínus až k plus nekonečnu
táhne se široširý svět,
v němž poznat směl jsem jednu slečnu,
srdce mé získala si hned.

S pocitem unavené muly
teď světem čísel klopýtám,
nekonečno jsou též dvě nuly,
být spojen s Tebou přání mám....

Doufám, že Tě to přivede na veselejší myšlenky!;o))))
Rád si někdy nevinně střílím z věcí i lidí mi drahých...

Být mladší, štěstí víc než mám,
nabídl bych se, Janko, sám,
a tuze bych si liboval,
jaký kauf jsem to udělal!;o)

Takhle jen napíšu, že se mi to líbilo a že jsem rád, že právě Ty jsi byla ta, kterou jsem jako první potkal v tom virtuálním světě potřeštěných bláznů, co své pocity ukrývají do veršovaných rébusů zvaných básně...Měl bych Tě tedy znát nejlíp ze všech, které jsem tu i onde potkal, ale stále mne překvapuješ něčím novým! Bylo mi ctí a rodinným svátkem! Přeju Ti štěstí!M.

Taky bych chtěl teprve opuštět těch sladkých sedmnáct a mít celý život před sebou! Ty jahody jsou skoro tak lákavé jako tajemno druiské velekněžky, které Tě obklopuje. O krásných představách a marných snech nemluvě!;o)))

Severka: Máš pravdu, jenže ješita ve mně by raději slyšel: "Co bychom si počaly bez Tebe!";o)))
P.S. A být to v 1. osobě č.j....JOJ!;o)

Nikitu:
V knihách je jenom liter pár,
co krásně vypráví
o tom, co snad bych miloval,
splnit se moje sny!
Patron knížek? Já nemiluji jen jejich obsah, ale i půvabné čtenářky!/Žel jen tajně, nejspíš marně!/;o(

PrimaDen: Tak to Ti přeju, abys byla velice chápavá!;o)

Severka: To umím, velice něžně a nejen virtuálně!;o)))

mr Scraper: Díky!;o)

Aliwien: Nevím jestli pravdivé, ale určitě jsem tomu věřil alespoň ve chvíli, kdy jsem to psal celým svým srdcem..;o)

Ivkaja: Budu Ti připadat jako starý ješita, ale mně taky!;o)

Cesta jde dál a kolem nás se kroutí,
co člověk přál si, to se nestane,
nezbývá než se kolem rozhlédnouti,
posbírat sny své na zem spadané...;o(

Nějak jsme si vyměnili role:
Tys nahoře a já teď kdesi dole,
Tvá báseň plna optimismu jest,
já smuten teď jen bloudím podél cest,
dřív optimismu sloup
teď nějak jsem už zhloup,
jak dříve vesel již nebudu,
skloněn pod tíhou osudu
pročítám dávné hříšky svoje,
nakazí mne zas víra Tvoje?
Budu se umět ještě smát
a trochu štěstí druhým dát?
Nevím...
Ale Tvá básnička je kouzelná!

Kristen: A to je dobře!;o)

Líbí se mi!;o)

Štěstí je druhý konec smůly,
v sobě ho nosí každý z nás,
když budem míti dobrou vůli,
samo již nalezne si nás!

Když setba dobra v srdci vzklíčí,
umíme Lásku dát i brát,
a to je zbraň, co splíny ničí,
scénářům smolným dává mat!

Inu, jaký sklon, takový směr osudu! (Aštávakra)

nevěrná:
Zas sám ve světě vílím
já marnou touhou šílím,
být jednou z těch nul na chvíli,
co v touze své se spojily,
a ignorujíc bod své tečny
ztotožnily se s nekonečny...

Mariaanna: Já myslel, že jsi to už udělala na literu! Tam je toho nejvíc i když postupně se jednotlivá má působiště začínají odlišovat, třeba hříšky v komentech, kterých si někdy cením víc než těch oficiálních dílek...;o)))))

Lizzie: To rozechvívání duší o něco mladších děvčat vykouzlilo úsměv na mé líci.;o)))

Nevěrná: Snivý pistolník? To je tak absurdní jak sladká sůl vniklá do ran srdce...Jsem já vůbec ještě pistolník? Nebo trpím rozdvojením osobnosti jak doktor Jekyll?