Orionka: LadyLoba: Děkuji!

Hřebínek je rozcestí a stejnojmený kiosek v Jizerských horách. V zimě je to oblíbená zastávka na trase jizerské padesátky a společně s lyžaři se tam slétají i sýkorky a vyzobávají drobky.

Podobné je to i kolem jiných posezení a kiosků:

oddech na Knejpě -
parukářka přelétá
chumel lyžařů

Krása, ten závěr se vydařil. Díky za sdílení!

Orionka: Sci-fi už jsem taky pěkně dlouho nečetl, ale poslední dobou mám pocit jistého dejá-vu. Nadnárodní korporace přebírající roli států, masivní rozšíření dronů, odmlouvající kuchyňské spotřebiče, oživování mrtvých celebrit pomocí umělé inteligence... Zrovna tyhle motivy se opakovaně objevovaly v kyberpunkových dílech Williama Gibsona, Neala Stephensona i P. K. Dicka. Asi bych měl nějaké z nich čas od času oprášit. Možná už to teď nejsou sci-fi romány :-)

Orionka: O to víc si tvého čtení vážím - jsem rád, že Padesátka něčím oslovila :-)

Hanulka: Psavec: Děkuji za návštěvu!

Dandy: To jsem rád, děkuji!

Orionka: Je to silné a znepokojivé. Přemýšlel jsem, co mi ta situace připomíná a pak mi to došlo:

Ubik od Philipa K. Dicka popisuje svět, ve kterém se vyskytují "položiví" - lidé po fyzické smrti, kteří jsou zapojeni v jakési síti (Richard Podaný o ni psal jako o "nekronetu") a udržuje se u zbývající mozková aktivita, takže je možné s nimi se s tu a tam spojit a pohovořit (v technologicky uzpůsobených ledárnách), dokud se nevyčerpá baterie (je třeba ji šetřit).
Rozhovory jsou kusé a občas se zničeho v nějakém technologickém udělátku objeví nesrozumitelný vzkaz od zesnulého. Na to že je to napsané v roce 1969 to dost připomíná situaci s živými-neživými profily na Facebooku (včetně toho, že mohou čas od času třeba automaticky odpovědět...)

bibikro: Díky za návštěvu, jen odkaz je mi záhadou :-)

Psavec: Děkuji!

Dandy: Děkuji za návštěvu a jsem rád, že se líbilo.

Orionka: Povedené, silné a podnětné. Představoval jsem si při čtení ještě opačné vyústění s erozí skály - drolí se, drolí se zevnitř a pak se najednou pevný, chladný povrch zhroutí a rozsype na prach...

Hanulka: To jsem rád, děkuji za návštěvu!

mannaz: Díky za návštěvu - ty opuštěné úly, které jsem si pamatoval hučící z doby kvetení lípy působily obzvláště teskně. A havrani tísnivě - nikdo jiný tam nebyl, jen nové věžáky.

Dandy: Díky!

Psavec: Ta tvoje mě každopádně potěšila, díky :-)

Miňko: Děkuju, jsem rád že se líbilo.