MonoGame°: Není to báseň, není to próza. Copak to je, lyrická báseň, nastuduj.

Napiš slovo a řekni že je to báseň.

Nekuř, dostaneš rakovinu. Báseň ujde ale kdoví, jak daleko no
už kulhá.

človiček: Díky za komentář, potěší

človiček: Čau a díky za komentář.

vanovaso: To mě těší, díky.

Putri: Díky, potěšilo mně to.

vanovaso: Jsem rád že se ti líbila, děkuji. Po přečtení spalte, ne to byl pokus o vtip. Po přečtení musí báseň vyzařovat atmosféru. Tak píšu své básně, ne přímo s tím úmyslem, spíše podvědomě. Je to paradoxní atmosféru vytvářejí slova ale primárně my jde o pocit, jaký z nich cítím. Ne vždy se to povede a báseň i když lyrická nemůže být, generátorem náhodných slov.

človiček: Jo, mé dveře jsou zamčené na 47 západů. Jsem uvězněn bez možnosti, předčasného propuštění. Díky za komentář. RD

človiček: Človíčku, díky krásně jsi to popsal. Pochopil jsi to že nejde ani tak o slova ale o pocity z té celé básně. Je to jako píseň v cizí řeči, vnímáš spíše atmosféru a emoce.

oslov radek: Jo, přesně básně jsou i také.

Z nitra: oslov radek: promiň ale to byl ůčel

vanovaso: Líbí se my, že si najdeš čas na mou poezii díky.

Idara: Zázrak bych si přál. I tobě bych ho přál.

človiček: Díky človíčku, přeji krásné dny sváteční.

človiček: Můžeš vstoupit dveřmi, nebo jen periskopem za zdí, jak ti to vyhovuje.

človiček: DÍKY, Človíčku jakmile báseň napíšu okamžitě zapomínám, i název do minuty je vše pryč.

človiček: Aspoň něco, že.

človiček: Jo to mám, svou vlastní upřímnost. Nechci si na nic hrát, nechci se znásilňovat.

Čau, díky za návštěvu.