![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Pobavila :D Ale važme si toho, vždyť je furt hnusně, kde má člověk na zimu nasbírat energii :-P


Yana: Děkuji za hezký komentář :) Občas to dá zabrat všem, člověk se akorát nesmí srovnávat a být sám sebou ;)


ESCHATOL: Ano, ráda. V životě nejde ani tak o to, dosáhnout nějakého konkrétního cíle, ale spíš o to, co na té cestě (pouti) pochopíš, protože získaná moudrost ze zkušeností je to, co obohacuje duši a taky, proč sem na Zemi přišla. Za druhé, duše je nekonečná, takže když nějakého cíle dosáhneš, otevře se před tebou něco dalšího. Za další, pokud lidé příliš lpí na něčem v budoucnu a soustředí se na to, ujdou jim podstatné věci z přítomnosti, o kterou jde především. Navíc ne všichni do té budoucnosti vidí, takže je nejlepší žít tak, jak v přítomnosti nejlépe umím a tím také potom nesejdu z cesty, protože v každý okamžik svého života dělám to nejlepší, co zrovna můžu. Snad jsem to osvětlila :)


Asi klasická poezie, řekla bych. Hodně zvláštních slov pohromadě tvoří dohromady emotivně zamotaný celek, který musím číst víckrát. I když to není můj šálek kávy, obdivuji, že takhle někdo dokáže psát, já to neumím.


téma je klasické, ale forma mi rozhodně kýčovitá nepřijde, zajímavě napsáno :)


korálek: Áno, nevím, jestli je z toho cítit ta lehká frustrace z neschopnosti vyjádřit nevyjádřitelné :D


Yana: Děkuji, těší mě, že tě potěšila :) Rozum do toho pořád kecá, přitom srdce ví, co a jak :) snad tedy :D


Amelie M.: ŽblaBuňka: VZ.: Děkuji za návštěvu, jse ráda, že zaujala :)


Vždycky mi přišla snaha nacpat myšlenku do nějaké konkrétní formy spíš škodlivá..
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)