Začátek této kapitoly je úplně jinak laděný než konec, dodává to tomu určitý kontrast. U první poloviny jsem se nasmál víc než u kterékoliv předchozí kapitoly, asi nejvíc mě rozesmály ty úvahy o petlici, ale takových věcí tam bylo víc, třeba mi připadne velice komické, že Aislin i při mazlení Niu oslovuje "Vaše Výsosti" :-D, ale je to logické, když je na to zvyklá. Moc se mi líbí, že Nia pak ještě stále pociťovala hlad, je to skvěle promyšlené. :-)

Překvapilo mě, že si Nia a Aislin tak otevřeně plánovaly budoucnost v Darkswenu, když obě věděly, že král nehraje fér (nebo to od něj alespoň nelze očekávat). Ale dává to logiku - Nia byla zmítaná svými city, takže na rizika nemyslela, a Aislin byla sice rozumnější, ale nedomyslela možný dosah králových intrik. (Ona velká moc v kombinaci se schopností intrikařit je příliš nebezpečná kombinace.)

Střední část kapitoly se svatbou je spíš popisná, nepůsobí nijak zajímavě, a konec je sice hrůzný, ale potom, jak se Aislin přiznala Marcasovi se svým plánem, celkem předvídatelný. Spíš je dost překvapivé, že to Abastor přežil, ale nevím, jak přesně stáje vypadají, takže se mohl třeba někam schovat.

VKate: Děkuji. :-)

Ajdalas: :-)

Johanka: Nad tím jsem neuvažoval. Asi bych zašel do pohádkového supermarketu. :-D

Severak: Děkuji za komentář. Souhlasím s tebou v obou bodech. Navíc obarvit vlasy si člověk sám nezvládne (alespoň podle epizody Darii S04E13 to vyžaduje další osobu). Naopak o paruce bych i uvažoval, ale četl jsem, že se v ní hodně potí hlava.

Další zajímavá část. Líbí se mi, jak to dospělo do bodu uvedeného v prologu a stále je to napínavé. Jsem zvědavý, zda se v další kapitole něco dozvím o Aislinině výpravě s Karenem.

Formulace "si po dlouhá léta zachovával pověst muže, který není tak zvrhlý a surový jako všichni ostatní" se mi hrozně líbí. :-)

Je to dobrý začátek, pobavilo mě to. Doufám, že to bude mít pokračování. (Pokud možno delší a ne jen po jednom odstavci jako u té punčochové básně. :-D )

Zajímavá myšlenka. A pánům se ten, kdo to říká, na nohy kouká?

Je v tom několik zajímavých myšlenek. Líbí se mi to celé, ale nejvíc závěr, protože poukazuje na určitou absurditu lidského snažení a nemožnost zcela uniknout civilizaci. K tomu útěku bych se občas nejraději také přidal, ačkoliv jen dočasně. S některými aspekty svého současného života jsem spokojený, jen bych si nejraději vzal tak 14 dní dovolené.

Tentokrát to bylo velice napínavé, zvlášť když se Nia rozhádala s Aislin a v noci je to pak obě trápilo. Rozuzlení bylo překvapivé, ale logické; moc se mi líbilo, jak si princezna Nia uvědomila, že chybu udělala ona, to by si spousta lidí na jejím místě nepřiznala.

Ta situace, kdy se princezna musela procházet po nádvoří s princem Viktorem, zatímco ji Aislin sledovala, je mi dokonce blízká, myslím, že si dovedu představit, jak se asi Nia cítila.

I vedlejší linie s Proroctvím je zajímavá. Těším se na pokračování.

Narazil jsi na velice zajímavé téma. V minulosti bez internetu by ses nejspíš bavil s lidmi, se kterými se hodně vídáš. Možná by sis s rozuměl, možná ne. Nyní se díky internetu můžeš přátelit s lidmi takřka z druhého konce republiky. (A kdyby nebylo jazykové bariéry, i světa.) Díky tomu máš větší šanci narazit na někoho, s kým si rozumíš a s kým se ti dobře spolupracuje.

Nesbližuje to, když jsou lidé spolu, ale to, když spolupracují (to, jak spolupráce sbližuje, je ukázáno v epizodě Star Treku: Nové generace "Darmok") a internet umožňuje určitou formu spolupráce na dálku. Je omezená, ale sbližuje. Kdybys k dané Veronice, kterou vídáš, přišel a řekl jí, že se ti líbí, jak velká je pravděpodobnost, že by s tebou chtěla vydávat časopis? Neviděl jsem ji, takže mohu jen spekulovat, ale řekl bych, že moc velká ne. Dnes mají lidé víc na výběr; nemusí se přátelit s těmi, se kterými je spojuje jen zasedací pořádek. Někdy je to výhoda, jindy nevýhoda.

Je jedno, kolik času spolu dva lidé stráví, podstatné je, kolik času stráví vzájemnou spoluprací. Dokud budou lidé jen sedět vedle sebe a nevšímat si jeden druhého, k přátelství to nepovede. Otázkou však je, s kým se chceš přátelit. Počet skutečných přátelství, která může člověk udržovat, je omezený, a pokud toto omezení budeš překračovat, skončíš jako na sociální síti, kde má člověk dvě stě přátel, u kterých nezná ani jejich křestní jméno.

Není ideologií dnešní doby individualismus? Lidé se od sebe čím dál víc izolují a společnost je v tom de facto podporuje.

Severak: Ten suchý, popisný jazyk tak trochu patří k mému stylu a mému myšlení; snažím se věci moc nehodnotit, protože každé hodnocení zkresluje můj pohled na ně. Ale na druhou stranu se to zase snažím moc nepřehánět, protože svět úplně bez hodnocení by vypadal hrozně stroze, monotónně a nezajímavě a to nechci.

Jména zastávek jsou už určená a v různých městských částech jsou různě stylizovaná. Např. názvy v Západním Městě odkazují k dílu J. R. R. Tolkiena (Galadrielina, Gondolinská, Túrinova, Melianina), v Jedicích jsou inspirována chemickým názvoslovím (K Alkoholům, K Aldehydům, Karboxylová) a v Pernerově zase významnými osobnostmi železnic (Negrelliho, Stephensonova, ...) V Podolí je to tak různé, ale v okolí smyčky Komunistická bydlí hodně členů komunistické strany, takže je ten název celkem logický. S diskotékou tě asi zklamu, tu zatím v plánu nemám.

mannaz: Děkuji, určitě si Němcových ještě užijeme a v páté kapitole by podle osnovy měla přijet Mili.

Pokračování se bohužel možná trochu opozdí, ale ještě nevím, jak moc.

mannaz: Děkuji. Jsem rád, že tě to zaujalo. :-) Podle mě je asi nejlepší něco mezi tím.

Severak: Děkuji za otázku. :-) Každé úsilí má dva důvody - "vznešený" (ten, který člověk prezentuje) a skutečný. :-D V tomto případě je asi skutečným důvodem to, že prezidentu Eichlerovi na základní škole říkali "Tondo", což ho štvalo, tak chce, aby se tomu lidé, kterým to vadí, mohli bránit. Oficiální zdůvodnění neznám.

Může se zdát nespravedlivé, že si prezident takový osobní problém řeší celonárodně, ale ve skutečnosti ten zákaz v podstatě znamená jen to, že když o někom víš, že se jmenuje "Tomáš Němec", nemůžeš ho okamžitě automaticky začít oslovovat "Tomáši". Když ale dotyčný či dotyčná chce, může si zvolit přezdívku ve tvaru křestního jména (klidně i svého skutečného) a pak je vše v pořádku. Rovněž je dovoleno použití křestního jména v odvozených tvarech (Melaniin apod.), takže vlastně nejde o tak velké omezení, jak se na první pohled zdá.

Pěkně napsané i vymyšlené.

mannaz: Děkuji. Ty zase umíš moc pěkně komentovat, Tvoje komentáře mně nejen těší, ale také mi hodně pomáhají uvědomit si moje silné stránky a umíš i upozornit, když se mi něco nepovede. :-)

Ajdalas: Děkuji. :-)

Severak: Děkuji. Skutečně to píšu eichlerskou češtinou. I ona potřebuje svoji literaturu. :-D Pokud by to někde způsobovalo nesrozumitelnost pro nezasvěcené a vyžadovalo další vysvětlení, budu rád, když mě upozorníš. Četl jsem to matce a všechno celkem skousla, i když při nepřechylování měla poznámky a slovo "dáda" jí drásalo uši.