Ten textík byl vážně malej!
(Mea culpa-vina má!)
Spletl jsem se trochu, Lalej,
měl jsem Tě za gabkina!;o)

Má duše touhou zešílí
vždy, když Tvůj dotyk motýlí
těch křídel slunečních
vrátí mé tváři smích!

Sosáček vlahý od rosy,
o tykadélcích Tvých má sní,
já moc přál bych si býti práv
pít s Tebou nektar lučních šťáv,

a myslet něžně na Lásku...
Já poznal jsem Tě, žluťásku!
A jestli jsem se mýlil snad,
přiznám svůj omyl velmi rád!

Však ne, já poznávám Tvůj styl,
já motýlkem též kdysi byl
s křidélky v něžném blankytu!
A teď moc rád jsem, že jsi tu!

A jestli tu snad haraším
s motýlkem zcela neznámým,
snad aby s hanbou uletěl
světák motýl Emanuel...
;oQ

Nikdo nemůže nalákat nejistého nesmělého nechápavce na něhu nepoznané nádhery naší Nanynky nadané největší neskromností, nejhlubší a nejchlupatější nepřehlédnutelností na nejintimnějším nalezišti našich nesplnitelných nadějí!;q)

Rozhlížím se dokola,
oči jako 100dola,
po 100pách jdu vpřed,
pak se vracím z5,
100pa se mi tra→tila,
kde jsi [K(dí)O] rozmilá?
"Tlačil"po jsem únavu,
při100upil na Tvoji hru,
po 100pě nohy běží,
znaven klesám na 4,
vzdávám to, je boji!
Ani on už ne100jí!

Naděje krouží nad lesy,
Marcelka snad vzpomene si,
že ten svět kol ní skrývá Tebe,
cos jí chtěl přinést kousek nebe,
a celý život budeš snad
roli dona Quichota hrát,
pro lásku krásnou jako sen
než změníš se v pouhý prach jen...

Nádherná je píseň Tvoje,
ten nápěv jako bych znal,
hned vidím světlušek roje,
jen od "G" bych to snad hrál!

Když tanec lesních vil
se do vzpomínek skryl,
jezero je vyschlou louží,
nad ním smutek jak pták krouží,

z nitek jasu měsíčního
dál pohřební věnec vij,
smutno bez zpěvu vílího...
V srdci svém ten pocit skryj!

Možná, když si budeš přáti,
(srdce čisté budeš mít!)
vílí zpěv se sem zas vrátí,
zas budeš mít pro co žít!
;o)

Budík mi tu tiká tiše,
soustředím se na hádanku,
kdo to tu tak pěkně píše,
tipnu si: Jsi to ty, Janku?

Nemysli si, moje milá,
že i mne jsi pomýlila,
když pro změnu (to se cení!)
neblokuješ hodnocení!
Pokud přec se nemýlím,
kdo jsi, to už dobře vím!
(Možná však napodobil
kdosi mistrně Tvůj styl...)
;-(I)

A hvězdy verše píší
na nebe září bledou,
jako kočky se tváří
a probůh: snad i předou!

Ač chladné se být zdají
v nezměrných dálavách,
možná i srdce mají,
znají Lásku i Strach...

Truchlence písní mámí
o zítřcích bez mraků,
pějí na nápěv známí
ten příslib zázraků!

Že by paní Aliwien zabloudila zase na stránky veršotepců?;---D

Noční motýl roztáh' krovku
na znamení: Dej jí stovku!
Že s tím plný souhlas mám,
řekl jsem:To víš, že dám!
Přemýšlím, kdo může psáti
takhle něžné veršíky?
Čas na rozmyšlenou se krátí...
Nevím sám... Ivkajo, Ty?

Jen pro pana gabkina:
necítím se "dotčena",
vždyť jsem přec "úspěšná" byla,
že jsem Tě hned "odhalila!"
K problému se obrať čelem
a pochop: "jen klamu tělem!"
Tu formu jsem "zvolila",
bych se "neodhalila!"
Jen mne mrzí, můj Ty světe,
to "mi " navíc v třetí větě!
Že jsem se tak "přepsala"
a pranic "nepoznala!"
;--(

A on si pan gabkin ta padesátá léta pamatuje? Všimla jsem si jeho komentářů jinde, tak se domnívám, že je autorem i tohoto! Jinak mi to označení "agitační" se mne nikterak nedotýká, klidně bych to brala. Ten chléb, je-li hoden toho jména, si zaslouží, abychom upozornili nato, co to dá práce, než se k nám dostane! Bohužel to, co produkují některé pekárny, se ani chlebem zvát nedá!Ale ten, co mám, je dovežen z pekárny v malém městečku, opravdu chutná a vydrží! ;--D

To já jen tak experimentovala se značkami pro editaci! Nakonec se návrat k původní velikosti jevil jako nejlepší!;oD

Téma Lásky je mi blízké,
to tu písemně dám všem,
nepěstuji city nízké
a Janko, sjetý nejsem!
Nenávidím totiž drogy,
piji vždycky s Mírou jen,
přehnaná něha mne zdobí,
k jiným rád upřímný jsem!
Ale i změna je nutná,
občas jinak zkusím psát,
i jiné ovoce chutná,
když je Lásky akorát!
Nejsem čertík do škatulky,
šuplíčky též nemám rád,
dej si, Ali, alaburky,
když nebudu po Tvém psát...
Já píšu, co právě cítím,
divné se to může zdát,
nezkoumám, koho tím chytím,
nemá každý stejné rád!
Tak mne berte tak, jak přijdu,
jaký se vám můžu zdát,
třeb zas si někam vyjdu,
zcela jinak budu psát!
;o)))

Čtouc verše Tvé, já nenacházím slov,
jimiž bych popsal, co hlavou se mi honí,
ač mnoha snům já navršil již rov,
tohle mi něžně jako růže voní!
Tak s citem psát já dovedu jen zřídka,
do očí stoupá mi dojetí pláč,
podané srdce, vavřínová snítka...
On číst to, vzlétne štěstím do oblak!
A možná by teď již svolný byl i zralý
provázat s Tebou navždy osud svůj,
věřím, že něžně jste se milovali,
rád bych Ti řekl: srdce následuj!

Paletu ano, ale to malování teď nějak vázne...;o(

Mercy beacoupe, ma fille de bleu!

Kdyby to nebylo dobré pro nic jiného, alespoň to uvolnilo Tvé tvůrčí síly! Myslím, že i Ty máš potřebu se nějak realizovat, dokázat si, že k něčemu jsi a že něco moc dobře umíš, k potěše své i těch druhých! Tvé něžné veršované komentáře opravdu potěší!;o)))