je pozitivní ta básnička, já mám ráda rýmování, ačkoli některé rýmy jsou takové ty jak se říká profláklé, ale mě se to nápadité zpracování líbí a líbí se mi myšlenka kterou vnímám já, očekávat můžeme jen to co jsme schopni sami dávat a svůj osud máme ve svých rukách, záleží hlavně na nás...

té fotky jsem si také všimla, povedla se a tvoje básnička též, já za ní nevnímám ale smutnou básnířku, proudí jí taková melancholie a nahromaděné pocity z nádherného až nadpozemského prožitku, také ve mně ta akce zanechala vzpomínky, které i po letech tvoje báseň zajisté připomene a ten závěr, vrcholem díla, skvělá myšlenka a my na malinkém prostoru prožili opravdu něco nezapomenutelného

Umouněnka: potěšilas, děkuji

Makyna: když Makyna napíše lépe bych to nenapsala, to je pro Yanu veliká pocta, dík:-)

mám slabost pro to co cítím proudit tvou poezií, jen mi to někdy nejde zcela vyjádřit, ale tahle je opravdu pěkná, líbí se mi ten úsek uprostřed s tím to víš...vnímám to tak zvláštně naléhavě, povedené

pro mé vnímámí jsi ticho zachytil nádherně

i mě potěšila a ani nevnímám žádně kolísání v rytmu

moc se mi líbí začátek, jak jednoduchý vzorec, z celé té básničky vnímám souznění a radost z toho že jste, vy dva a spolu...co chtít více, pěkné

ano, souhlasím s kolegyněmi, my prostě milujeme tvoji poezii, je nenásilná, malinko starosvětská, to těmi rýmy za které já osobně děkuji, prostě žblabuňkovská poezie, laskavá, čtivá, nekomplikovaná a přitom myšlenkami hodnotná

mně nevadí to snad a jedna moje básnička začíná- slyšíš, to zvoní umíráček...chápu ji, v té tvé je všechno, všechno co mohly znamenat a možná zcela obyčejně zvonily jen to poledne...ale to už je úděl poety, slyší a vidí trochu jinak

já myslím že to stačí tak, jak je napsáno, více už by nebyla tak tichounká, jako letmé pohlazení

Sucháč: ;-)

slnečnica: díky ti

ta druhá polovina básně je mnohem pozitivnější, v té první opravdu jsou cítit pochybnosti, rozpolcenost, pak už jsem se jen tak usmívala a užívala si každou sloku

tvoje myšlenky a asociace mě téměř vždycky zaujmou, se zpracováním mívám občas problém, ale netroufám si ho hodnotit, je to tvůj osobitý styl, každopádně zaujmout umíš, vždy cosi zanecháš

gabkin: Jiří Turner: mannaz: Orionka: ŽblaBuňka: děkuji všem za čtení a zanechaný komentář, básnička mě napadla při pečení vanilkových rohlíčků, takže se hodí do těchto dnů, ale barborka vykvétá až kolem vánoc, v lednu by určitě byla úplně mimo, díky

Lasak: ale to já moc dobře vím, ale nevadí mi že jsi mě upozornil a věř mi, uznávám každý věk a jsem velice citlivá na to, abych někoho ponižovala, vždyť mně také bylo šestnáct a přesto že už je mi o nějaký pátek více neznamená to že se neumím vcítit a že jsem zapomněla, měj se moc hezky :-)

samozřejmě jsem průběžně sledovala reakce a četla tvoji úvahu, díky za ni, vlastně je to dobře že tu začal vát čerstvý vítr, možná nás někam donese, možností je spousta :-) já prozatím v nastavení změnila kolonku-toužím po maximální kritice, no a co se týče mých komentářů, nejsem kritická, jen občas vyjádřím nespokojenost, spíše, když se mi dílo nelíbí nenapíšu vůbec nic, ale myslím že i to je přínosem, dotyčný může zjistit že jsem četla a podle toho, že nekomentuji tuší, že mě dílo asi nezaujalo, myslím že i to je postoj, tak ještě jednou tobě dík za takovou úvahu

Leslie: :-) jasně a děkuji

Orionko, úplně vidím svého šestnáctiletého synovce, samozřejmě, vidím toho nevinného chlapce s prvními zkušenostmi, plného otázek co život přinese, s prvními otisky teplé dívčí kůže a se spoustou otázek, v dlaních, v hlavě, po celém těle, zdánlivě suveréního, ale, plného nevědomosti, moc pěkná