28.3.

Napsáno v březnu a je zde vidět posun s předchozí básní.

Jedna z mých osobnějších...

už nevěřím, jen bloudím.. nevím, jesi je to báseň.. je to jen pocit a nálada. Nevrátíš se.. Ale snít se přece smí..

tanec v temnotách, sloní muž atd, ještě se mám kde vzdělávat

poslepu

...

vlastně... je to... pořád to samý... Věnováno.

...aneb potichu s probubláváním těla do noci...

Trošku úlet...a možná trochu blbost, ale někomu se to líbilo, tak to sem dávám...

.....

...jednou chci mít mimi, co bude mít tvoje oči.

..je to ironie, pokaždé když si uvědomíme, že je to třeba naposledy...všechno je větší, lehčí, intenzivnější... všechno je víc opravdové

//bojuj za lasku!..ale nikdy o ni nepros!//

opakuju se