Stojím sám v mlze, na rozbláceném nádraží,
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
14.03.2010 01:21
Lilien
A má to hloubku, co povrchním čtením se nepochopí.
14.03.2010 01:20
Lilien
hezoučké rýmování, nevím, proč většina borců tady potřebuje něco na co by nechtěla zapomenout
28.02.2010 22:34
Takové nijaké, za pár minut zapomenu, že jsem to četla. Možná, kdybys přidal další sloku...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.