V básni víc jak pět let staré zkouším jako dívka psát, zrada lásku neustále střídá, jak též račte znát!

Marta Foučková : Žijeme teď a tady, náš život musí být radostný , zaplněn pravou láskou , která se neobléká do slova, ale projevuje se činy a oběťmi.

..srdce sopkou, katastrofa, spousta obětí...

Hodně afektovaná, ale musela ven.

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Nikdy už Tě nebudu chtít zpátky, ale vždy o Tobě budu vědět.

... s bezpředmětným věnováním...

ztrácím se v sobě, nenacházím, snažím, bloudím a blouzním když v moři tnu, na měsíc plavu a sním o tom dnu

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

...měl křídla...jako ty;-)

už fakt nemůžu

...ač jsem tě už dva měsíce neviděla