Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.

Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....

Povídka nejen o jednom pracovním dnu hlavní hrdinky....

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Napsáno pro Fuck cancer. Osobní příběh. Velmi osobní.

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

nehledejte v tom zápletky... z dneška...

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

něco co se nedá číst:)

Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

No nečekal jsem, že tolik vydržíš, čtyři a půl hodiny v kuse, máš u mě obdiv, z moji strany za to může tříletá abstinence této činnosti a flaška rumu, nic vyjímečného.

příběh ze života osamocené ženy

někdo mi říkal, že ty nejlepší příběhy si člověk musí prožit, měl pravdu...

Vydal jsem svoji první knížku s názvem Děvky, žádný ohlas, není objeven další Viewegh nejsem nic vyjímečného, jen další hovno v přetékající okolní nudě.