Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

Člověk tak rád někdy se zasní, do nocí zní verš dávných básní... Jistě ti starší poznávají slůvka něžné písně, která sice byla o mamince, ale umožňují člověku snít i o věcech zcela jiných. Já se také zasnil nad jednou básní / od čertíčka/ a výsledek posuďte sami...

.....

Popustím uzdu fantazii, ač trochu pravdy v tom je snad, že i pro obdiv Tvůj rád žiji a zkouším tu své verše psát! Někdy chtěl bych mít to, co nemám, co nesmím, nemohu si brát! Patří ty verše více ženám či jedné? Kdo ví? Možná, snad... /Pevně doufám, že už jsem to sem nedal pod jiným názvem.Ale na literu to mám až od ledna, tak snad ne.../

Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!

Tyhle verše mi tak náhle vykvetly pod rukama , když jsem četl trochu smutnou báseň od Pavlis nazvanou "Všem"...Snad troška jejich květinové vůně doletí až k vám a zprostředkuje vašim duším onu nevýslovnou něhu, která mne zalila při čtení onoho veršovaného skvostu i můj pokus o lehce humorný přístup!

Krásné je snít, že láska srdci vládne, vždyť v snech ji mít zdá se být tolik snadné...

Soutěžní triolet. Povinná slova: dveře, mlčení, ruka, tělo, chvíle.

...

Fantazie je krásná věc! Umožňuje nám prožívat i to, co ve skutečnosti není, a to tak intenzívně, jako by to skutečností bylo! Anebo je to jen zhmotnělá touha po něčem, co nám právě chybí a o co si tělíčko říká, ač rozum se po zklamání všemu neustále brání?

(všem mým spřízněným duším)

Rondel.

Bolavý zub zesnul tiše, tuzemákem zpit, plaším múzy z jejich skrýše, píšu tenhle Hit. Komu po chuti snad není, co jsem napsal sem, ať má, prosím, pochopení! (Byl jsem pod vlivem...)

Když je mi smutno, tak si zpívám! Někdy známé citovky, jindy si třeba vybavím melodii a skládám si na ni vlastní text. Tohle je další z takových lehkých a snad i trochu naivních písni.// lalala, la lala, lalala, lá, lalala, la lala, lala la lá! la lala lá!//

(P.) - je nutné číst šeptem.....(i v duchu..)

Tři různé večer spojené do jednoho ideálního.

Co k tomu říci? To nechám na vás...

Neslyšíš hlas Lásky plný touhy, jež Tvé jméno volá zas a zas? Bez Tebe jsem jenom stínek pouhý, vydán bouři srdce napospas...