... aneb, nelze chcát proti větru

.. ten den byla zelená, v korunách stromů, tou nejkrásnější zelenou, kterou kdy viděla..

.. milí Psanci.. Am

Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)

plech, šrot, padrť, absurdní drama. venca havlů

V rámci přípravy na jazykovou zkoušku z frániny jsem vykradla Apollinaira. Zároveň se omlouvám všem franštinářům a lingvistům a tak. Prostě jenom čistě pro radost.

Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

Láska... taková jakou ji znám já.

a mozek žere nostalgii