Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...

nás spojuje...

Nějak na mne působí podzimní nálady...

Ach ty moje romantické úlety...

Jen pár bláznivých veršů, co mne napadly...

Tahle báseň vznikla před lety na kurzu angličtiny, když učitel jako každý rok, vyprávěl o anglických vánocích, stejnými slovy jako loni, a diktoval stejný recept na vánoční pudink - chudý i bohatší...

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

Znáte písničku "Bylo léto, horké léto?" Právě ji hráli v rádiu a mne napadly tyhle verše oslavující touhu zrozenou v čase, který je básníkům tak nějak bližší. Melodie zůstává stejná... Zkoušel jsem i varianty pro podzim a zimu, ale ty zas někdy příště!;o)

Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...

Lze to i zpívat...

Tak je tady dámy, páni, další hravé veršování, bylo rovněž na zadání, jinak teď nepíšu ani...

Původně komentář k jedné básni i zde píšící autorky, teď povýšen na dílko...Zdálo se mi být mi velkým luxusem nechat deset slok ležet ladem někde vskrytu.;o)))

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

Veršotepárna > duodecima na slova vybraná z Malého prince: studna vůně klobouk růže noc./ABBA ACCD DEED - osmislabičné rýmy./

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

Sonet, v němž jsou také obsažena zadaná slova z veršotepárny (slunce les kytice škola klobouk), ale nikoli soutěžní...

Pokus o sylvu na slova: NOC ŠTĚSTÍ OBLOHA VLASY VRCHOL.