16.01.2009
4
1705 (17)
Křičím a nikdo mě neslyší
Mávám a nikdo mě nevidí

Už nedokážu ani šeptat
Ztratila jsem hlas
Stejně jako jsem ztratila tebe.
*Stejně nenávratně…*

Stejně jako jsem ztratila všechno..
Nemám víru
nemám naději
nemám nic
nemám ani sebe.

A přesto od tebe vždycky odcházím chudší…
Chudší o miliony vygumovanejch buněk

....

galerie

Ale jednou…
začnu znova…
budu chodit do fitka
a do solárka
a vymyslím si novou naději
Naději k životu

A pak ti řeknu,
že jsem happy
A stejně to nebude pravda.
a ty budeš rád
protože tě muj smutek nebere.

Zůstanou mi jen rozpraskaný rty
z neustálého šeptání těch slov


„Miluju Tě Miluju Tě Miluju Tě
Vrať se prosim zpět
Vrať se prosim zpět
Vrať se prosim zpět"
"
 17.01.2009 14:49
Přesně - výkřiky do temnot, které slyší ostatní, ale ne ten, co je slyšet má:)
 17.01.2009 14:49
jj, je mi pak lip..aspon o trošku:) však ten pocit znáš;)
 17.01.2009 14:05
Výkřiky do temnot. Těma si člověk pomůže nejvíc. A když tomu dá i doboru formu, proč ne:)
 17.01.2009 10:26
nejvic dobry...hrozne se mi libi i grafika...
je to strasne uprimny...
je to dobre, ze tyhle slova dou z tebe...urcite ti pak musi bejt lip...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.