...

Neznám krásnější souznění, než-li to, co hudbou zní......

Tuhle jsem napsala při čekání na autobus do práce.. Malý klučina se totiž hrál v parku opodál s míčem a mně nějak propadli vzpomínky..

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

...

... to když se jen ticho plazí mezi postelemi...

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

Vzpomínáme, vzpomínáme... A někdy ne vesele, někdy vůbec ne vesele...

... ti co mě znají, pochopí...

...

Jedna taková zase noční...denní se večer prostě psát nedají...a pro všechny bonus,kdo uhádne, co je malý černý beránek?

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

... o lodích, majácích a tak ...

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

... NC ...

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...