Ze sbírky: "Balady našich dnů"

...v parku na lavičce, tam, co jsme sedali spolu... A tohle mě napadlo a ještě jsem to vyfotila:-)

Blázínku, říkáš mi, copak se dá láska vypnout jako rádio?

pěkně to skřípe. a o to de..ja dokonalá nejsem.

... tahle už je taky docela odleželá ...

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

téměř každé ráno...

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

Když napíšu, že nevím, co napsat do anotace...asi už se mnou kamarádka "vyrazí dveře"... No tak snad příště ;-)

tajemná i bez záhad... :)

... pro pár lidí... kteří se tam snad najdou...

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

Cesta z města..:-) Už trochu starší a zapomenutá, ale to nic nemění...

malá posvátná chvíle... ať už s černým, zeleným, bylinkovým...

... myšlenky spojený jedna do druhý ...

Jen vyčitky..myslenky a praní..ktery se uz nevratí!!!

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)