a ani neví...

Má prvotina. Napsal jsem ji v 5. Třídě do soutěže “Děti, mír a umění”. Tu soutěž jsem kupodivu vyhrál. Pak ji četli na spartakiádě než spustili Poupata…

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

krátce o pocitu

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

***

Dusivé ticho, kdy jsou na sebe lidé navzájem naštvaní, nebo litují a trpí... A zároveň nechcou už to znova zkazit, bojí se znova ozvat... taky se bojím. Ráda bych aby to bylo lepší. Kdo by nechtěl? :)

jak jinak proti osudu?

anotace zde není potřebná.

..