...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

tak si tak projíždím moje staré věci na autorské čtení (kdo by měl chuť, může příští týden v úterý zaskočit v Brně do café Paradigma) a nacházím samé vzpomínky, samé pocity a taky tohle:)

tato básen má mít parodující podtext..

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

tentokrát ne

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)

Musím už napsat něco veselého..:-)

Když se upnete k naději o někom, kdo by vás měl mít rád a nemá

dílo o čarodějnických procesech

...za jednoho dlouhého večera, víle Amálce, která už v tu dobu spala ve voňavých peřinách...

miluju víno a co se mnou dělá...

Tento svět není zrovna oukej...problémy, konflikty jsou na každém kroku...pak je dobré uvědomit si, že JSME.. :o)

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...