Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

.... bez snění?

... tahle už je taky docela odleželá ...

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

24.6.2008 ... zase trochu jinak ...

.....jo život je život

všem "Psancům"!

nevím.

Překvapivě jsem nalezl starší básničku, kterou sem dávám až teď.. Tak schválně,..

téměř každé ráno...

...jen takové nostalgické zamyšlení......:-)

Jen vyjádření pocitu....

Jedna z mých starších. Když je někdo nehoře, musí jít dolů. Co se stane pak?

obnažené já..../vráceno/...;)

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!

Je toho nějak moc..... E

Jen z čiré radosti...Z tohohle hloupého světa...Už to tak bude:)

//////////////////