Poslední láska

Ležíme tiše v objetí a v duchu ptám se, jak je ti?
Možná jsme směšný starý pár, náhodný divák by se smál.
Na tváři cítím škrábání, to tvoje vousy týdenní.
Hladím tvé chloupky na hrudi, mládí už nikdo nevzbudí.
Jen tiše šeptám, ty jsi má láska poslední.

Všechno se stalo náhodou, už nikdo z nás nic nečekal.
Líbám rty s chutí kávovou, odháním potměšilý žal.
Chci se jen smát jak šílená, dokud jsme spolu, chci ti dát
jen víru, že jsi milován. Zítra už budem každý sám.
Tak šeptám v slunci poledním, ty jsi má láska poslední.

Ve tváři brázdy, šedý vlas v slunci se leskne, vem to ďas.
Tvé paže v silném objetí mě tisknou trochu s dojetím.
Odháním smutek, nechci žal, chci cítit jenom volný pád.
Kdo pozdní lásky by se bál, řekni mi prostě: Mám tě rád.
A tak ti šeptám do dlaní, jsi moje láska poslední.