Spokojen

Vdechnuti život růže stolistá.
Bez místa,v kopřivách.
Kocour co při značkování s tebe
trochu spláchl prach.

Sem tam poupě ,ubohost co kdysi keř byl
skvost.
Slavíka v jeho trylcích chránil..
Však zapomnění se neubránil.
Vyžnu kolem tebe,suché větve vystříhám.
Jak vystrašená
kočka zatneš do mé kůže
nejeden trn.
Na listech tvých,
zbude pár krve skvrn.


Mulčem tě obsypu abys pookřála
vody konev aby jsi poupatům
i lístkům napít dala.
Co bys ještě sobě přála?
Poupat poskromnu.
Však čas ještě k jejich otevření.


Spokojen jsem,pot a čmouhy na čele
pár ran v kůži.
Sprcha už zní vesele.
Že znovu jsem vdech život růži.