Tak nějak

Ze stohu slov

baladu ti napíši,

vezmeš si housle pod bradu,

tón jejich pláč duše utiší.


Závoj mlhy si propůjčím,

by smutek nebyl k vidění,

možná mne blesk ve dví rozpůlí,

proč v očích zděšení.


Kárka se ulicí kodrcá,

nic není kolem blud,

šibalsky kdo se chichotá,

jen panna má v očích stud.


Ze stohu vyrval slov,

věta z nich není baladou,

co bylo v jejích kličkách,

bylo by asi za hranou.


Sýček kouká se z vikýře,

z duše už slzy nekanou.