Zbylé myšlenky

nejen ty
i spousta předmětů z tržiště které si koupíš
představují život
jeho barevnost mlhu i cit
jenže mizí
mizím i já

hlavní je tma

na špičkách
sama olíznu věž kostela
uvnitř mi zacinká - to vše v mých představách

to se ví

-

myslela jsem
že si utrhnu mátu a celou ji sežvýkám
přitom napíšu sonátu o platonickém hladu
lásce která
chvíli vozí nadšenou duši na splašených koních
svět ji baví
z důvěry bude růžolící
a mnohem hezčí

jenže i růžové zatmění jednou zmizí
kašleš pak na rtěnku i krajky
s námahou svážeš si vlasy
ráno hladovíš v prázdném vlaku

-

myslela jsem
že až umřeš
otevře se vesmír kam ti budu psát
ale čím víc ti píšu
tím víc zním hloupě

ty ještě žiješ a vlasy ti vlají na Náplavce v jazzu
kodrcáš se ve vlaku někam na Moravu
co já?
splaším si smích po pár sklenkách rumu
někdy mě probudí hořkost v krku
zvracím
a modřiny mě hyzdí
píšu ti už přes dva roky

nepočítám řádky
co jsem vybryndala v baru
tys ani nemrkla

asi bys už měla jít