Touha

Světlo ve tmě pohasíná
touha dělat co dovolíš
řetěz co mi ruce svírá
čekám jen až mě pokoříš

necháš zastavit můj čas
sliny se míchají s medem
můj dech a tvůj tichý hlas
křídla jak slepená jedem

tvé srdce má ostré hrany
mým masem si otevírá cestu
solí slz posypané rány
přinucen podvolit se trestu

už nic pro tebe neznamená
a postel se barví do červena
teď naposled jako poprvé
a postel se barví od krve