Aspoň na chvíli

Při putování Španělskem,
seděl jsem jednou večer před barem
a popíjel pivo.
Přímořský vítr lačně olizoval
pěkně rostlé pomeranče
kolemjdoucích žen
a já si nahlas povzdechl.

Konečně jsem pochopil
to kýčovité přání,
které tak rádi pronáší zasnění lidé.
"Být tak aspoň na chvíli větrem.”