A racci pláčou,
Když letí vzduchem
A já zatajeným dechem,
Snažím se pláč utišit.
Srdce však nelze potěšit,
Když slzy tečou.
Tečou pro bolest lidí,
Co ukrývá se v racků pláči,
Pro tu, co srdce k srdci tlačí,
Sníce o tiché naději.
Nedá se najít snadněji,
Co v srdci druhém vidí?
Vidí, ale jako v mlze,
Světlo stín a rozmazaně,
A pak se tváří překvapeně,
Že když to světlo spatří z blízka,
Místo města spí tam víska.
Zklamání, to přijde draze.
Draze se platí za poznání,
Co v člověku druhém leží.
Jak v krajině, kde hodně sněží,
Sníh kryje, co duše skrývá,
My vidíme, co nám se snívá…
Když letí vzduchem
A já zatajeným dechem,
Snažím se pláč utišit.
Srdce však nelze potěšit,
Když slzy tečou.
Tečou pro bolest lidí,
Co ukrývá se v racků pláči,
Pro tu, co srdce k srdci tlačí,
Sníce o tiché naději.
Nedá se najít snadněji,
Co v srdci druhém vidí?
Vidí, ale jako v mlze,
Světlo stín a rozmazaně,
A pak se tváří překvapeně,
Že když to světlo spatří z blízka,
Místo města spí tam víska.
Zklamání, to přijde draze.
Draze se platí za poznání,
Co v člověku druhém leží.
Jak v krajině, kde hodně sněží,
Sníh kryje, co duše skrývá,
My vidíme, co nám se snívá…
02.03.2021 00:35
Pěkné, smutné, nostalgické. Ale - co když ti rackové nepláčou ale naopak se chechtají?
28.02.2021 22:48
Duše starých legend spatřují mlhu. Neznají se navzájem , ale posvátné háje je sezvou na Hromadu. Rackové zprávu roznesou.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.