Kámen, nůžky, papír

KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR 

Na chodníku ruka leží,
hrdě lidem kyne.
Leží pod Jindřišskou věží,
je to trochu jiné...

Kolem létá bílé chmýří
a nad věží supi.
K Václaváku člověk míří 
bez své levé ruky.

Ukazuje ruka komu
prostředníček zdvihlý?
My bychom se gestu tomu
snad raději vyhli.

Z tohoto až srdce puká,
končetina pláče.
Nemá totiž, chudák ruka,
do hry spoluhráče.

KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...
KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...
KÁMEN, NŮŽKY, PAPÍR...