A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

ty to vůbec, ale jako vůbec nechápeš, mocinky moooc miluju svou berušku, mtmr, njn, rolf, LOL

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...

Jsou mezi námi.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

Svěrákovská inspirace.