|
-
|
Neumím napsat co cítím
když střízlivě
s uvážením
dotýkám se úsvitu
je nažehlený a tichý jako košile bez podpaží
Ještě nevoní doopravdy
Hluboký
sedává večer pod větvemi
(nesnídá)
vnořím dlaň pro sny
lezu po žebřících
ve vzduchu nehybný pach kun
tep mlýna v žilách
mezi podlahou a nocí
kdybys dovolil
mohla bych mít ještě jednou svoje oči
-
tak jako když vidím
vejce v čapím hnízdě
bolestně opravdová
jako můj poslední syn
-
nevím co si počít
komu vrátit prsteny
když střízlivě
s uvážením
dotýkám se úsvitu
je nažehlený a tichý jako košile bez podpaží
Ještě nevoní doopravdy
Hluboký
sedává večer pod větvemi
(nesnídá)
vnořím dlaň pro sny
lezu po žebřících
ve vzduchu nehybný pach kun
tep mlýna v žilách
mezi podlahou a nocí
kdybys dovolil
mohla bych mít ještě jednou svoje oči
-
tak jako když vidím
vejce v čapím hnízdě
bolestně opravdová
jako můj poslední syn
-
nevím co si počít
komu vrátit prsteny
04.03.2019 22:17
Je mi z ní hrozně úzko.. Snad je to až nevypověditelné, jak krása může zároveň tak hrozně bolet a svírat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.