„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

Věnováno kamarádovi, který mi svým vyprávěním pomohl překonat partnerskou krizi

/děkuju Jacku Kerouacovi za propůjčení názvu a Charlesi Bukowskimu za propůjčení citátu.

Na motivy skutečné události, u které jsem byl jako zasahující hasič.

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

Věnováno všem múzám, který maj existovat jen v alternativních dimenzích.

...

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Čumím ji do očí, já a psát pro noviny? Vy jste asi nikdy nečetla co já píšu že ? To normální člověk neotiskne, jenom editora pro svoji knížku jsem hledal více jak rok, ty předešly to vzdaly, že na to nemají koule, ikdyž byly ženského pohlaví

Cílem díla rozhodně není vyvolávat v někom vášně. Respektuji názory ostatních. Nadsázka při čtení jedině pomůže, každopádně pokud se k dílu vyjádříte, ocením to.

Chtěl jsem to dát mezi horory, ale ty považuji spíše za fikci. Jenže já tohle zažil a byl to pro mne horor

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.