když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...

nehledejte v tom zápletky... z dneška...

„Doma je tam, kde mám knihovnu.“

Ničíme svět a děláme další podobný kraviny.

Nevedela som kam mám zaradiť túto poviedku. Či je skôr vtipná, alebo tragická (to pochopíte neskôr) tak je tu. Poviedka zo života. Som tu nová, mám 10 rokov tak mi sem prosím nedávajte nejaké nenávistné komentáre. Ďakujem.:)

První kapitola z připravovaného díla. Je to příběh o dnešních dvacátnících, kteří v nepřejícném světě i svém životě hledají cosi hlubšího. Zde se jedná o nezaměstnaného válečného veterána a spisovatele, který před něčím utíká.

výkřik rozmazlenýho jedináčka.

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

jediná sranda co má cenu, je riskovat na hraně, vlastní koule...

Nemůžu se rozmyslet, jestli je to infantilní pohádka nebo surrealní povídka, jak jsem původně zamýšlela :D

Napsáno již dávno. Není to můj příběh, ale myslím, že se to stává....

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)

Povídka (možná) ze života...