každý má svou chvíli s nostalgií.. a tahle.., ta je má! ;-)

čas na skutky vypršel, je jen „pár “ zažloutlejch vzpomínek

asi mít ani nebude, pusto, prázdno prostě :)

Tak trochu přikreslená zpověď mé osobnosti..v podstatě nechci nic ukončit kromě neustálého vnímání všeho fatálna a mého ,,zapadání,, do něj... Jsem senzibilní a bohužel nebo snad i díkybohu mám dar vidět blízkým do duší,měnit přístupy,názory i jejich myšlení.....jako by jste před sebou měli pár kusů kdejakých střepů a věděli,co že se to rozbilo...

někdy se téma, vzpomínka, myšlenka, záblesk od střípků, vynoří bez výzvy a nic nesouvisí s ničím, jen nejde občas zabránit sentimentu v přítomnosti, být naší součástí...

guess who's back, me, the crying bitch . Trochu protáhlé co se týče dílky, ale neodraďte se ani velikostmi slov. Děkuji. Přeji pěkné přečtení nového dílka.))

někdy se nic necítí a nic nepřichází, ale pak se to prostě semele... v duši, v hlavě, v srdci... v životě...

...dlouho slibovaná

Vše je kolem šedé. I to nebe ztratilo společně s lučním kvítím veškerou krásu barev když... (Po vložení jsem si řek, že bych měl nechat jen poslední sloku, ale vzhledem k mému plánu nové sbírky sem ji nechal takovou jaká je.)

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

cítím, že přichází nějaký bod zlomu, nevím co přesně, ale vše se jistě vyjasní...

Dnešní společnost mi přijde čím dál víc slepá k věcem kolem, k přírodě a dokonce i sama k sobě...

Nestydova báseň s příznačným názvem "O studu".

I tak to mohlo vypadat na začátku a v první polovině 20. Století. Člověk by se tomu až divil

výnimočne som sa pri písaní vykašlal na formu a proste hodil na sklo to čo bolo na duši... je to "dielo" typu ventilácia.