chvilková inspirace oskarem

Jestli na lidech něco nesnáším, tak je to právě...

prý jít sytý spát, není dobré... snad proto se snažím... mít čistou hlavu..

Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.

Minutová reakce na báseň od Lokina, Existencionální iluze...

Pohni sebou.......kámo!

Nostradame mlhu vidím a to co z ní čouhá, se lidem jen podobá.

Vše podstatné je v básni samé, takže další slova jsou zbytečná...

básníkovi

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

částečně inspirováno 12. stoletím, částečně chutí čaje. nekamenujte mě.

není všechno jak se tváří

Nevěřila bych, jak to může být těžké.