kousek mého anarchistického já

z jara 2015..

Jednou večer ... ty víš ...

...

když pozorujete mraky na hladině, je to, jako byste se dívali do nebe... Nebo ne?

Včera jsem tu slavil 10 let na scéně, nikdo mi nepopřál. Byly to dobré časy, každopádně má kariéra se zde uchyluje ke konci, nemá to smysl, žádnej vydavatel mě neoslovil, tady máte jednu klasičtější, kterou jsem teď napsal ve vlaku. Plácejte se vzájemně po zádech. Chtěl jsem tu alespoň trošku udržovat underground, psal jsem sračky, když jsem byl na plech a naopak, ódy z hor. Atd. Ale to je vlastně jedno, co je komu po mně, je nás už sedm miliard.

-

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Smrdí to