02.12.2017
6
1899 (22)
Tisíce oken město má,
tisíce dveří,
za nimiž touhy ukrývá.

Opřený o lampu pouliční
snažím se proniknout tmou
a zvědět co okna i dveře tají.
Zdali tam lidé se o nic přou,
nebo si žijí tak jako v ráji.

Možná že právě umírá někdo,
možná se jiný zas rodí.
Možná že …
Kdo ví?


Tisíce oken město má,
tisíce dveří, …

A co já?

Také si, tajemství svá střežím.
 05.12.2017 22:17
Amelie M.: hledač: shane: vanovaso: Yana:
děkuji za návštěvu a budu rád, když přijdete zas ;o)
 03.12.2017 19:15
Krásná báseň... I já mám podobné níže popsané pocity....
 03.12.2017 10:50
kolikrát jsem chtěla toto téma uchopit do veršů.. nikdy se to nepovedlo.. jsem ráda, že jsem se našla alespoň ve verších tvých.. krásná báseň, mluví mi z duše..
 03.12.2017 10:37
 hledač
mé pocity při procházkou nočním městem...
 03.12.2017 00:10
Tisícem oken město svítí,
tisíce dveří zavřených,
za nimi jako rybky v síti
chyceny touhy jsou i smích.

Zrakem svým nepronikneš však tmou,
která tě od nich teď dělí,
bezpečně před světem skryty jsou
sny všední i na neděli...
 02.12.2017 23:56
strašně ráda chodím ulicemi a koukám lidem do oken, občas se mi někdo, kdo mě zná, směje že jsem šmírák, ale já právě vnímám všechno to co ty píšeš v té básni, moc se mi líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.