|
Mám to rád...
|
|
s kapkami průzračnými
|
|
nemotýlí (ne)létání...
|
|
když pršelo...
|
|
variace na čínskou poezii
|
|
Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!
|
|
poezie prostého venkovana
|
|
Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.
|
|
Prostě pocitovka z mého života
|
|
Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...
|
|
Pro všechny, co právě jako já
potřebují zas uvěřit...
|
|
Malé zamyšlení...
|
|
Taková otcovská
|
|
jinak
|
|
Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!
|
|
Jednou večer ... ty víš ...
|
|
Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...
|