svata pravda (jak pro koho)

a je to zase venku :)

Oklamán svědomím...

Je smutná, vlastně vůbec není o krajině.

- hlavně žádné slzičky, je to jen básnička -

Trošku jsem se snažila popsat mé myšlenkové pochody, je to složité, co vše se v mém životě stalo. Možná někdy příště :)

kde jsi? tohle přece nejde!

..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..

Něco takového jsem už dlouho nenapsal... zajímavej pocit...

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

Taková momentka z hor na pomezí Chorvatska a Bosny.

Zkusit přemýšlet je jako zkusit žít...