Plavu si v oblacích tempem nebeského plavčíka,
Lehounce, ku mě doléhají kostelní zvony,
někdo je zlomený,
nešťastný,
naříká,
nořím své myšlenky tam mezi domy.
Vida onu ve dveřích stát,
proplouvám dál oblaky mlhovin,
cítím touhu a slzu na líci,
kapku vosku po svíci
setřu dlaní svou,
těším se, že se zřítím,
k ní do peřin.
Lehounce, ku mě doléhají kostelní zvony,
někdo je zlomený,
nešťastný,
naříká,
nořím své myšlenky tam mezi domy.
Vida onu ve dveřích stát,
proplouvám dál oblaky mlhovin,
cítím touhu a slzu na líci,
kapku vosku po svíci
setřu dlaní svou,
těším se, že se zřítím,
k ní do peřin.
Ze sbírek: Čerstvě natřeno, Když ulétnou rty
17.04.2015 16:35
Ignácius J. Reilly: Jenom to ne, pýcha předchází pád :-))
Ale ta první část je opravdu hezká.
Ale ta první část je opravdu hezká.
17.04.2015 14:32
vanovaso: všechny moje básně jsou z 90% pochváleny ..... asi zpychnu ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.