Občas se pohybujeme mezi dvěma světy, mezi nimiž není stanovena žádná hranice.Tu vytváříme jen my samy.

tma se nešíří, tma je

Vnuknutí mi přistálo na mysl při jedné moc příjemné ranní stolici.

C´est la vie...

neumím si pomoct, nenávidím to, nechci to už zažívat a trhá mi to srdce...když je někdo vaší součástí(a ani to nevíte) a pak se to všechno zničí (a vy najednou všechno pochopíte) AU!

Pocitovka?

Zima už se pomalu loučí, dle hvězd již vlastně Jaro je, pár veršů mých budiž tou loučí, co duši světlem zaleje!