barva piva jako podzimu a vůně jako jeho plodů...ach, jaká slast přijímat ho všemi smysly...

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.

Jeden zvláštní, silný, nádherný zážitek.

Třetí kraniosakrální terapie mi pomohla znovu se narodit. Celistvě a přirozeně. Děkuji...

Jen takové povzdechnutí. A necítím se kvůli němu ani o trochu slabší .)

Ve vztahu po letech...

Je to jediná naše možnost, tady a teď, nejsme tu jen na zkoušku, musíme žít, další šance nebude, reparát neexistuje...

.. v těchto dnech odešla do nebe moje milovaná teta (Slovensko), sestra dědy, který ji o pár let předešel.. tak jedno malé vyznání a vzpomínka na tuto neobyčejnou ženu..

Doufám, že z ní není cítit povýšenost. To jsem neměla v úmyslu.

Podzimní nebo už zimní...?

https://www.youtube.com/watch?v=Dgb2GpC68lg