Napadlo mne že v kalhotkách hledáme vzpomínku na Náš první domov. Ta silná vzpomínka je možná polehčující okolnost Naší pudové jednoduchosti.

Něco na pobavení i poučení. Tržní hospodářství a neviditelná ruka trhu.

Motto: Zapomínám na svou pýchu, báseň čísi mne zas k hříchu svádí, vlahý večer je, když tu píšu verše své! Co více tu k tomu říci? Jen jsem zvedl rukavici kýmsi mně tu hozenou! Odpovídám básní svou... Zas prsty moje hladily to krásné tělo Tvé, rty o polibky loudily a Láska měla pré! /Doufám, že jsem tímto dílkem dal pádnou odpověď těm, co si po mé předchozí básni myslí, že už si sháním provaz či číši jedu, případně hledám koleje, na které bych si lehl! Ještě zdaleka neumírám!;o)))

První s tímhle tématem...

V den, kdy se jméno moje tají, pozlobí moje čtenáře, /i ty, kteří mne třeba znají!/ mé erotické pasáže...;oX

no, jsem docela zvědavá na reakce

Básničku jsem psala opravdu prvního máje roku 2011.

až na kost

Je sice starší a ten text už nejsem tak úplně já... ale mám jí ráda.. ..nehledej rýmy, prostě čti nahlas a nech to plynout...

Mohl by to být Rap, nebo říkanka pro odrostlejší děti.