prostě jsem to potřebovala napsat...

Asi je dost slabá...Vznikla, když jsme čekala na tramvaj...

A rozbolená zároveň ?

Není povedená a hádám, že kritika (pokuď nějaká bude), bude velmi ostrá, není to povedená báseň, ale dávám ji sem z jiného důvodu....

Opojení vzpomínkou na tebe

Plakala jsem, když jsem si začala uvědomovat, že jsem se zamilovala. Plakala jsem, když jsem mu to oznámila a teď jsem šťastná! :D (původní : a pláču teď, když je konec.)

některé procesy neuvěřitelně bolí - nebudu se ptát proč nebo za co jsem si to zasloužila, ale jenom poděkuju dvěma uším, o kterých vím, že mě vždycky vyslechnou...

Tak tuhle báseň jsem zplodila snad ve svých 16-ti. Někdy je fajn, oprášit vzpomínky a staré křivdy z bezpečí zahojené budoucnosti :-)

... a pořád mi to nějak nejde

Lehká variace na májové téma...láska/neláska...aneb každého to bude bolet trochu jinak... (pocitová básenka - tzv. momentovka)

jsme každý jiný...

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

......