Děkuju Adrianne za inspiraci...

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

Místo, který mě vytrvale vrací do vzpomínek... Už skoro dva roky...

*krátký úvodníček k té dámě (ne)přítomné*

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Sama v davu lidí. Sama se sebou, protože tu zase nejsi...někdy jako bych ani nežila...no...opravdu jenom jako

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

Štěstí není nikdy dost. A já si píšu jenom tak pro radost... ;))

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

jedna věc co jsem psala, když jsem zase nemohla usnout...dávám to sem spíš pro zajímavost, opravdu si o tom nemyslím, že by to bylo něco hodnotného :D P.S. nemám ráda pravidelné verše, je to spíš parodie

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

...