Křehká krása
Ve stísněném prostoru
žižkovského sklepení
malý básník pokouší štěstí
Slova roztřesená
krájejí vydýchaný vzduch
a kloužou po jeho vlnách
naslouchajícím vstříc
Všichni poslouchají
I drobná dáma v bílém
Krčíc se v koutě,
zakrývá svoji tvář
Její pohyby ladné
i parfémový vjem,
sevřou jej
v němém úžasu
Bloudí očima po sále
Snaží se zachytit
a zkrotit v sobě
její křehkou krásu...
Ve stísněném prostoru
žižkovského sklepení
malý básník pokouší štěstí
Slova roztřesená
krájejí vydýchaný vzduch
a kloužou po jeho vlnách
naslouchajícím vstříc
Všichni poslouchají
I drobná dáma v bílém
Krčíc se v koutě,
zakrývá svoji tvář
Její pohyby ladné
i parfémový vjem,
sevřou jej
v němém úžasu
Bloudí očima po sále
Snaží se zachytit
a zkrotit v sobě
její křehkou krásu...
23.09.2014 17:47
Zamila
Sucháč: Když chci cukr, vidim cukr :-D ;-)
23.09.2014 17:37
Zamila: dík, mě to příjde spíš jako pozorovací a představivost budící báseň, než sladká...ale budiž :-)
22.09.2014 23:45
Zamila
Ta je ale hezká a milá ... A pak že nejsi ani trochu na sladký ;-) :-)
08.06.2014 20:21
Líbí se mi! Opravdu! :-) Stísněný prostor žižkovského sklepení... možná i kvůli tomu, co si představím, či vzpomenu. Evokuje to ve mne myšlenku na něco lepšího, než dosud bylo. Vskutku křehce nadýchaná báseň. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.