|
OKAMŽIK...neznámá slečna, s aurou mně tak blízkou...až jsem znejistěla, jestli si nejsme bližší, než by se ve skutečnosti mohlo zdát
|
poslední smutky
odlétají
s dalším šálkem
u oblíbeného stolu
v kavárně Kde zapomeneš
v linii jejích rtů
ztrácí se těkání času
-slow motion-
tady a teď
v pohodlném vzduchu
s atomy skořice
když je příliš zaneprázdněná
prožíváním vlastních pocitů
soustředěná jen na svůj dech
je tak bezostyšně
krásná
.
odlétají
s dalším šálkem
u oblíbeného stolu
v kavárně Kde zapomeneš
v linii jejích rtů
ztrácí se těkání času
-slow motion-
tady a teď
v pohodlném vzduchu
s atomy skořice
když je příliš zaneprázdněná
prožíváním vlastních pocitů
soustředěná jen na svůj dech
je tak bezostyšně
krásná
.
29.03.2014 09:52
hereticbeast
dýchá a žije tahle báseň a to mnohem krásnějším způsobem než to dokáže většina lidí. píšeš neuvěřitelně zajímavě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.