Odkud a kam

Prepáčte mi, prosím... :(

.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Původně jsem anotaci nepsala, ale raději. Báseň je o pacientce na psychiatrii.

pozor, naturalistické

Covid-19 nás teď straší, ale jsou i jiné neduhy.

Inspirace: http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/270703-matka-ochotne-pichala-14lete-dceri-drogy-kdyz-na-to-sama-nemela-dost-sil.html

Za pokus snad nic nedám... Tak jen do mě ;)

Krčím se v tom nejvlhčím a nejtemnějším koutku mysli a přemýšlím... to nejni dobré pro zdraví.

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

momentka... prostě mi tam vlítla

Když člověk prvně zkouší cíleně rýmovat..