starší

když mám chuť vzbouřit se - píšu! když mám chuť zabíjet - píšu! když se cítím přecitlivělá - píšu! když už nechci nic vidět ani slyšet - píšu! zabijte mě někdo! (jakože fakt nemám ráda, když někdo přecitlivěle reaguje na aktuální dění,takže tohle možná bude novými antibiotiky, které na mě působí víc jak drogy...)

Theo, 2020-2022

Zjevně neumim psát jednoznačně.

…jedna žena a jeden muž, ne v tomto životě, ne na této planetě.

přísahám, že jsem chtěl napsat něco hezkého

Život bez šance

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

Bílý neštěstí...

Tlak na hrudníku, slyšitelný tlukot srdce, a vrzání podlahy při každém kroku naší chodbou, za noci bez svitu měsíce. (odstavec kurzívou doporučuji číst rychleji. a jinak celkově jako asi všechny básně tohoto typu doporučuji číst uprostřed temné noci a číst si je nahlas polohlasem)

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

věnováno... teď už in memoriam...

Ještě nenastal čas odejít