Ač trápení sužuje mne
V noci, i ve dne,
ač kroužíš nade mnou
černočernou tmou,
statečně čelím ti...
Čelím Tvým ohněm naplněným očím,
Tvým černým křídlům co se kolem mne točí,
Tvým sevřeným rukám v pěst,
Vyprávějíc s černou růží zvěst
Mojí duši těžší leda o bolest…
I sesíláš ty na duši mou
Kletbu noci a níž smrtelníci mřou
A s nimi i jejich naděje?
Cožpak budeš již na věčnost sladkých snů mých zlodějem?
Byť okusím tu trpkou chuť osudu,
A pokusím se být někým jiným.
I když vím, že jím nebudu…
V noci, i ve dne,
ač kroužíš nade mnou
černočernou tmou,
statečně čelím ti...
Čelím Tvým ohněm naplněným očím,
Tvým černým křídlům co se kolem mne točí,
Tvým sevřeným rukám v pěst,
Vyprávějíc s černou růží zvěst
Mojí duši těžší leda o bolest…
I sesíláš ty na duši mou
Kletbu noci a níž smrtelníci mřou
A s nimi i jejich naděje?
Cožpak budeš již na věčnost sladkých snů mých zlodějem?
Byť okusím tu trpkou chuť osudu,
A pokusím se být někým jiným.
I když vím, že jím nebudu…
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.