Smrtka chybujíc

Pak jednou z mrtvých vstal
i přesto,že o trochu více než kdy jindy zkomíral
tak zakázal žít si život,jenž denně JEN umíral
a dávno při vzpomínkách emoce již neskrýval
litujíce zmarněných chvil,v nichž nadějně zrak k nebi upíral,
kdy se v boji s vyhrávajícím časem z své strany nevzpíral,
a rád svůj jed moc měl,jejž jej dlouho neviditelně podpíral.
O lámající se holi věděl dobře,avšak to nejvíce sobě sámému zapíral
a zklamání z vlastní své hlouposti dávno před nikým neskrýval,
za chůze před zraky kolemjdoucích plačící tváře si zakrýval
a jakoukoli možnost existující naděje sám sobě upíral.
Po ztrátě paměti zapomněl vší zkušenosti,jež za těch let pár na trasách projitých nasbíral
a přál si pykat pro ty své chudé sběry bohatsvím z uznání vlastního strachu z možnosti dát na odiv světu širému skutečnost..Koho a proč to vlastně ukrýval..?
Odhodlán se nechati do umění žití zasvětit a nepostrádat ničeho,po čem si touží
a sám si svůj seznam doplnit nečekaje svolení ničí,zda-lipak si něčeho zaslouží.